Rebozo u porodu - potřebná péče nebo mýtus?

Jemné techniky reboza jsou jedny z mých oblíbených. Proto, když jsem se rozhodovala, kam do zahraničí se vydat sbírat zkušenosti (a utéct před naším českým systémem péče), Mexiko jakožto kolébka reboza byla celkem jasná volba.

Nepracuji v tradiční komunitě ani s vyloženě mayskými ženami. Do našeho centra chodí ženy mexičanky z různých koutů této země, cizinky, které v oblasti Quintana Roo bydlí, ale také za námi jezdí ženy z různých částí světa (USA, Kanada, Anglie, Japonsko, Rusko atd.). A rebozo nechybí u žádného porodu. Ne vždy s ním pracujeme aktivně, ale snad u každého porodu (kromě těch opravdu rychlých :D ) jej využíváme k opoře ženy či jejího bříška, ke stabilitě a nebo jako oporu v podobě závěsného systému na souši ale i v bazénku. A k tomu je šátek velmi nízkonákladový, jednoduchý a hlavně opravdu účinný. 

Jelikož ve většině případů porod probíhá mimo nemocniční zařízení a hlavně proto, že opravdu podporujeme přirozený průběh porodu, je rebozo jedním z našich nejčastějších nástrojů, chceme-li či potřebujeme-li do dynamiky porodu trochu vstoupit. Pokud se zdá, že porod nepostupuje, pomocí reboza navádíme dítě do vhodnější polohy a aktivizační masáží podporujeme dělohu v její činnosti. Žádné dirupce, žádný oxytocin. (Abyste měly lepší představu, ve druhé části článku vám popíši konkrétní situace.) Ne vždy se porod podaří dokončit mimo nemocnici, a někdy končí i na operačním sále. Ale i když se dítě narodí císařským řezem tak víme, že jsme pro vaginální porod udělaly opravdu vše. 

Nejen ze zkušeností v Mexiku, ale i z práce v české porodnici vím, jak je rebozo účinné, příjemné a výhodné. A také vhodné pro všechny typy žen. V České republice se objevují názory, že rebozo je vhodné (či dokonce bezpečné) POUZE pro mexické ženy, které nežijí sedavým způsobem života. Kromě toho, že tento názor je opravdu velmi nekorektní, tak je jeho opak pravdou. Při práci v Mexiku jsem měla možnost krátce spolupracovat s mexickou porodní asistentkou, která svou péči poskytuje spíše tradičním způsobem. Pracovala jak ve velkém městě, kde ženy v její péči měly sedavé zaměstnání, tak poté i v komunitě malých městeček, kde ženy byly více aktivní. Asi se nebudete vůbec divit, když při její praxi musela s rebozem pracovat mnohem více a častěji právě u žen, které měly sedavé zaměstnání. Právě tyto ženy potřebovaly více podpory a péče. Protože rebozo podporuje a napodobuje fyziologii ženského těla a porodního procesu. 

Chceme-li se bavit o bezpečnosti použití reboza je vhodnější se podívat na naše vlastní úmysly, znalosti a hlavně pokoru vůči porodnímu procesu. Je třeba si uvědomit, že i pomocí reboza můžeme do porodního procesu nevhodně zasáhnout. Je potřeba vědět v jakém stavu je podpůrný svalový systém ženy, v jaké poloze je dítě a hlavně co je mým záměrem a cílem. Rebozo není nebezpečné pro evropské či mexické ženy. Je nebezpečné, pokud jej používáme se špatným záměrem. Stejně jako cokoliv jiného v péči o ženu a její dítě.

V následujících porodních příbězích chci přiblížit, jak taková práce s rebozem u porodu vypadá. Proč rebozo techniky děláme a s jakým cílem. Na příbězích jde vidět, že je potřeba znát fyziologický průběh porodu, ale také rozumět patofyziologii a vlastním limitům. A pokud tyto znalosti i dovednosti máme, můžeme se pak pomocí reboza vyhnout intervencím a podpořit ženu jemným způsobem. 

KAZUISTIKY Z NEMOCNICE IVANČICE

První porod byla žena prvorodička, kterou jsem si od kolegyně z noční služby přebírala s informací: "Před hodinou to bylo 8 cm, paní je moc šikovná, určitě budete mít malou brzy na světě." No a já jsem zatušila, že tomu jen tak nebude. Při dalším vyšetření byla zcela otevřená, hlavička pěkně na vchodu pánevním. Při pohledu na bříško se mi nezdálo, že má ideální tvar ale jelikož porod běžel, dala jsem tomu čas. Žena si intuitivně zvolila polohu vertikální, kterou jsme pak kombinovali s hlubokým dřepem. Už jsem radostně začala připravovat kolegyni, jelikož se hlavička zdála být mnohem níž. Po hodině se stav nijak neměnil, tak jsem opět provedla vyšetření a hlavička byla na úplně stejném místě. A časomíra od zániku branky běžela.. Vnější vyšetření potvrdilo zadní postavení. Se ženou jsem se domluvila, že zkusíme zapracovat s rebozem. Rozhoupala jsem vazy děložní, protáhla sval psoas a snažily jsme se malou nasměrovat do předního postavení. To se lehce upravilo ale malá zůstala spíše vzadu. Jelikož již uběhla dlouhá doba od zániku branky, byla naordinována malá dávka oxytocinu. Ženu jsem zpolohovala na bok, burákovým balónem podložila kolena a kotníky a jelikož jsme věděli, že se jedná o zadní postavení, upravili jsme i polohu zad. Pomocí monitoru jsme kontrolovali jak to malá zvládá a podle jejího srdečního tepu se s kontrakcí buď přitlačilo, nebo prodechlo. A i když lékař už skoro chystal operační sál, tímto pozvolným tempem malá krásně prošla pánví a narodila se vaginálně. 

Druhý porod, který bych ráda zmínila, byla také prvorodička s odteklou vodou a aktivním porodem spíše v nedohlednu. Voda odtekla nad ránem a v průběhu dne jsme zkoušeli různé podpůrné techniky - napářku, teplou vanu, aromaterapii, masáže, chození do schodů. Celý den chodily kontrakce ale spíše nepravidelně, jejich interval se moc neměnil. Přicházel večer a tak jsme se domluvili, že zkusíme ještě rebozo, nahřát a pokud se nic nezmění, zavelíme večerku. S rebozem jsem pracovala spíše aktivněji, abych dělohu podpořila k akci. Po této masáži/cvičení se opět napustila vana a celá děloha se pořádně prohřála. Do hodiny se interval velmi zkrátil, intensita nastoupala a malá slečna se narodila do 4 hodin od počátku pravidelných kontrakcí.

KAZUISTIKY Z MEXIKA

Jeden z prvních porodů, který jsem v Mexiku viděla byla dula prvorodička. Jelikož se doprovázení žen u porodu věnovala, zvolila porod v porodním pokojíčku našeho centra. Porod se rozběhl nad ránem a začal sílit. Někdy dopoledne proběhlo vyšetření - 8 cm! Všichni jsme byli rádi. Čas běžel, žena střídala souši a porodní bazének ale žádná velká změna se neděla. Tak se při pozdním odpoledni udělalo další vyšetření - 9 cm. Pamatuji si jediný komentář naší duly: "No, asynklitickým dětem to prostě trvá. Potřebují čas." (Asynklitismus znamená, že hlavička dítěte naléhá jinou, boční částí hlavičky, než by měla.) Já jsem jen zůstala stát v úžasu a hlavou mi letělo.. "Jak jako, že jim to trvá?? V nemocnici už bych dávno volala lékaře a dával by se oxytocin. Jak jako, že potřebují více času??? Vždyť asynklitismus je jedním z častých důvodů pro císařský řez!" Daly jsme hlavy dohromady a přemýšlely jak dál. Žena do nemocnice nechtěla, epidurál či oxytocin už vůbec ne. Všimly jsme si, že když se žena pohybuje, má takový prkenný ustrnulý krok. Vůbec nedělala asymetrické a krouživé pohyby. Takže jsme začali změnou mobility a pohybem. Poté jsme pracovaly s rebozem. Techniku, kterou jsem do té doby viděla jen na videu od Naoli Vinaver. A porod pokračoval. Stále žádná velká změna. Až se porodní asistentka rozhodla pro další kontrolu, zda jsme se někam posunuli, či nikoliv. A při vyšetření byla hlavička téměř u pánevního východu! Do 30 minut byl krásný chlapec na světě. Opravdu šel asynkliticky, ale nakonec se narodil bez jediné komplikace. Do rukou svého otce v porodním bazénku, bez poranění své matky.

Fotku malého můžete vidět v jednom z mých příspěvků na instagramu.

Posledním příběhem jsou dva porody. První byla žena z USA, která rodila své sedmé dítě. Doma. Přijely jsme v noci, ostatní děti nespaly ale dávaly mámě prostor. Kontrakce byly silné a pravidelné. Vše jsme měly nachystáno k porodu slečny, ale k tomu zatím žádné známky nebyly. Po nějakém čase se provedlo první vaginální vyšetření ke zjištění, jestli je vše tak, jak má být. Nález 6 cm, hlavička ale vysoko. Tak jsme se domluvily, že ženu podpoříme do polohy, ve které bude mít malá lepší cestu směrem do pánve. První v předklonu s podporou bříška v rebozu. Pak s oporou manžela, který bříško podpořené rebozem pomáhal nadzvednout. Do 10 minut žena začala impulsivně tlačit a malá byla za pár dalších kontrakcí na světě. Žádný oxytocin na podporu silnějších kontrakcí, které by malou doslova natlačily do pánve. Pouze pochopení fyziologie porodu a podpoření tohoto procesu.

Poslední porod byla žena ze země Benin, žijící v Kanadě. Jednalo se o její druhý porod, tentokrát ovšem čekala dvojčata. Porod to byl opravdu velmi rychlý, první chlapec se narodil do 10 minut od příjezdu. Porodila na všech čtyřech. Na porod druhého dvojčete se nespěchalo. Přesunula se do postele. Zkontrolovalo se narozené dítě a poslechly se ozvy druhého kloučka. Vše v pořádku. Kontrakce přicházely, ale druhý chlapec byl hlavičkou stále vysoko. Chvilku byla na posteli pak ale potřebovala do jiné polohy, zpět na všechny čtyři. Zde kontrakce chodily, ale nic se nedělo, žádná změna. A srdeční ozvy druhého chlapce pomaličku snižovaly svou frekvenci. Potřebovaly jsme opěrný systém dělohy trochu podpořit, aby chlapec mohl vstoupit do pánve. V poloze, která ženě byla nejvíce příjemná, jsme bříško zabalily do šátku, tím vytvořily doplňující oporu pro dělohu, a s každou kontrakcí jsme spolupracovaly. Za tři kontrakce se začala napínat hráz a malý byt na světě.