Důležitost hranic v péči porodní asistentky

Na začátku března jsem měla (krátce) v péči zajímavou ženu a u jejího porodu jsem musela dobrovolně za hranice mnou poskytované péče. Jelikož se obecně jednalo o jiný model péče, než na který jsme zvyklé, sama jsem dumala nad jeho okolnostmi. Ráda bych tyto myšlenky a pohledy na chtěnou vs. poskytovanou péči porodní asistentky sdílela. Nejprve vám ale nastíním situaci a porodní příběh.

Divoké těhotenství a "neasistovaný" porod

Žena nás kontaktovala v cca 35. týdnu těhotenství, že ji čeká první porod a hledá možnosti, jelikož má velmi specifické požadavky. Za celé těhotenství byla sledována pouze jejím manželem (absolventem medicíny), který kontroloval její krevní tlak a výšku rostoucí dělohy, neproběhly ani žádné odběry krve. V angličtině se takovému průběhu těhotenství říká wild pregnancy. Absolutně odmítala jakékoliv ultrazvukové vyšetření. Ano, včetně dopplera*. Porod si přála neasistovaný, ale s blížícím se termínem porodu rostla její obava. Odmítala také jakékoliv (rutinní) vaginální vyšetření a obecně byla velmi, ale opravdu velmi stydlivá. 

Proběhla detailní konverzace o mém přístupu k péči v průběhu porodu, proč alespoň jedno UZ vyšetření před porodem, proč nechci poslouchat jenom Pinárdovým stetoskopem, nebo-li "uchem" v průběhu porodu a proč chceme znát výsledky krevních odběrů. Domluvili jsme se, že odběry udělá co nejdříve, půjdou na náš základní předporodní kurz a rozmyslí se, co pro ně i pro nás bude nejvhodnější varianta.

Nakonec malá vzala vše do svých rukou a na konci kurzu ženě odtekla plodová voda. Bylo jasné, že času na rozmyšlenou je opravdu málo. Potkali jsme se znovu a vyjasnili si, že pokud to situace a průběh porodu dovolí, její přání dodržím. V noci se porod rozběhl a byl rychlý. Po našem příjezdu byla malá za dvě hodiny na světě. Podařilo se mi poslouchat jen "uchem", jelikož žena celou dobu ležela pouze na boku a k poslechu ozev žena svolila jen dvakrát. Proběhlo jedno vaginální vyšetření na její přání. Výslovně zakázala sledovat průběh korunovace a narození dítěte. Její manžel dělal teplý kompres/obklad hráze, díky kterému jsme věděli, že hlavička korunuje. Narodila se drobná holčička, s krátkým pupečníkem a s placentou, jakou jsem snad ještě nikdy neviděla. (O té najdete post na mém instagramu a facebooku.) K mému překvapení svolila ke kontrole porodního poranění, které bylo relativně malé, ale dle našeho doporučení bylo vhodné zašít. K tomu ovšem nesvolila. S prvním přiložením a kojením jsme mohly pomoci pouze teoreticky, jelikož nechtěla, abychom viděly její prsy. Závěrem to byl rychlý, nekomplikovaný a dle mého i krásný porod. A proč o porodu mluvím jako o "neasistovaném"? Protože, i když jsme byly porodu fyzicky přítomny, většina naší péče nebyla chtěná nebo dokonce dovolená. 

Hranice pro poskytování péče

Při rozhodování, zda této ženě budu ochotna asistovat u jejího porodu, jsem si musela hodně určit, zda se v celé situaci cítím komfortně. Co říká má intuice. Zda můj tým souhlasí s mým názorem. Jedna kolegyně u tohoto porodu být nechtěla, a to bylo naprosto v pořádku. Protože obě rozumíme situaci a možným rizikům, ale každá máme jiné hranice v poskytování péče.

O jakých hranicích teda mluvím? Hranice toho, kde se stále cítíme komfortně, bezpečně a jistě. Protože jako porodní asistentky jsme vedené k vyhodnocování rizik, znalosti doporučených postupů, plnění protokolů... Ale v těchto tabulkách se zapomíná na samotnou konkrétní ženu a její přání, názory. Proto je pro mne důležité znát důvod jejích přání mimo tuto doporučenou zónu péče, jestli si je vědoma možných následků a rizik, jestli opravdu dělá informované rozhodnutí. A pak se můžu ptát sama sebe, zda je to akceptovatelné pro mne. Cítím se s touto konkrétní situací a ženou komfortně? Nebo je tenhle případ už za mé hranice. Častokrát mi při rozhodování pomáhá si představit jak to 1) porodní báby dělaly pár let zpět, nebo jak takovou situaci řeší tradiční parteras, 2) jak moc se naše či místní postupy liší od světových, 3) co by se dělo, kdyby u porodu žádná PA nebyla.

Tato žena byla připravena porodit bez jakékoliv asistence, ale nakonec to nebyla její hlavní volba či přání. A podle mne žádná žena, která vyloženě netouží po neasistovaném porodu, by neměla být bez asistence. Takže jsem u porodu byla, zjistila, kam až mé hranice sahají a kde končí. Vím nyní, co příště udělat či vykomunikovat jinak. A rodiče pár dní po porodu vyjádřili neskutečnou radost, spokojenost a hlavně vděčnost.

Rozhodně nechci tvrdit, že každá porodní asistentka by měla mít hranice na míle daleko a nabízet péči všem ženám, nehledě na to, jak rozmanitá jejich přání jsou. Ale stejně tak, jak jsou odlišné typy žen v rámci porodního přání a představ, tak by měly mít možnost najít si tu správnou porodní asistentku, nebo prostě poskytovatele péče. Protože ne všechny ženy chtějí rodit doma, mít přirozený porod za "každou" cenu. Ale také ne všechny chtějí rodit v porodnici nebo dát na statistickou pravděpodobnost. Všechny tyto a mnohé další varianty jsou naprosto v pořádku, protože na porodu záleží, ať je jakýkoliv.

*Fetální doppler je malý přístroj (ultrazvukový snímač) využívající dopplerova efektu ke snímání srdeční frekvence.